• Polsko
  • v ČR 5,5 let
  • koordinátorka mezinárodních projektů o pracovní migraci a pracovních podmínkách v Multikulturním centru Praha
Praha je taková bublina v České republice, žijeme si v ní víceméně bezproblémově. Úplně jinak tady vnímáme integraci. Mně se líbí heslo města Praha – metropole všech, ale přemýšlím, do jaké míry je to heslo uvědomělé, na kolik tu pražskou diverzitu opravdu reflektujeme.

Herstory: Streetartový kousek zobrazující inspirativní ženy různých původů. Graffiti bylo vytvořeno skupinou Pražanek, které pocházejí z různých zemí. Praha 10.

Myslím, že tolerance v  České republice není o oslavě rozmanitosti a vzájemném obohacování se, ale spíš o tom, že se lidé o jisté věci jednoduše nezajímají, a tak to pro ně není problém. Problém se z toho stává, až když se o tom začne mluvit na veřejnosti. Menšiny pak většinou začnou Čechům vadit.“

Záchranná síť – proti porušování práv a vykořisťování, Florenc.

Přála bych si, aby tu nebyla diskriminace a nerovnost, přála bych si žít ve společnosti plné spravedlnosti a diverzity, která je pozitivní, přináší různorodost a nějaké obohacení.“
„Zavezu domů“ – pouliční marketing aneb „kde domov můj?“, Praha 7.
„Integrace je jako most. Na jedné straně jsou menšiny, a na druhé většinová společnost. Cizinci po tom mostě přecházejí k té majoritě. Je to proces, úsilí, nějaká práce na sobě. Naučit se česky, orientovat se v právech a povinnostech. Pak se po tom mostě přejde k té vysněné majoritě. Akorát mi přijde, že takhle pojatá integrace zdůrazňuje jen to úsilí jedné strany, to cizinci se musí snažit, aby zapadli. Já si myslím, že to úsilí by mělo být oboustranné. Měli bychom se potkat někde uprostřed.“

Hledání viníka aneb „Iditě domoj“ o 49 let později. Smutný a nebezpečný příklad obviňování cizinců za nezdary kapitalismu a selhávání elit. Praha, centrum.

Nahodilé paradoxy – odznáček „Má vlast cestami proměn“ u ubytovny, kde bydlí cizinci. Holešovice.

„Má vlast cestami proměn“ je putovní výstava, která představuje rekonstrukce objektů ve veřejném prostoru a proměny krajiny v českých obcích a městech. Výstava ukazuje, jak místní lidé zvelebili zchátralá místa. Vyfocená ubytovna bohužel není v dobrém stavu, což působí o to více rozporuplně. V ubytovnách jsou často velmi nedůstojné podmínky. Nežijí tam ale jen cizinci. Spíše než na původu záleží na socioekonomickém postavení. Vadí mi, že místo toho, abychom to řešili, tak to uklidíme stranou. Někam na okraj, ať si tam jsou, hlavně, ať nedělají problémy.“

justyna-janowska-photo-6

Ani Švejk nebyl rasista. Praha, u metra Vltavská.

„Líbí se mi redefinování postavy Švejka, který je silně zakořeněný v české kultuře a současně je známý i v zahraničí. Vnímání Švejka je rozporuplné. Jedná se čistě o pozitivní postavu, nebo naopak postavu zobrazující negativní vlastnosti českého člověka? Autor toto graffiti pravděpodobně načmáral jako reakci na vlnu nesnášenlivosti a xenofobie, která se v české společnosti vzedmula v důsledku tzv. migrační krize.“

Multikulturní společnost je fakt. Praha, Florenc.

Tak trochu jiný vlastenec. Praha, centrum.